_{Original file}

1. Organické duševní poruchy. Mentální retardace – postupy a možnosti klinického psychologa.
2. Organické duševní poruchy
   1. Mají společnou etiologii – mozkové onemocnění, poranění mozku, jiné poškození vedoucí k mozkové dysfunkci
      1. Primární dysfunkce – postihuje mozek přímo a selektivně
      2. Sekundární dysfunkce – mozek je jen jeden z mnoha postižených orgánů
   2. Demence (F00 – F03)
      1. Je to finální fáze tzv. kognitivního kontinua stárnutí
         1. 1) benigní stařecká zapomnětlivost
         2. 2) subjektivní kognitivní pokles
         3. 3) mírná kognitivní porucha
         4. 4) demence
      2. Úbytek kognitivních funkcí
      3. Postižení dalších, nekognitivních, funkcí – emoce, motivace, chování
      4. Vede k úbytku až ztrátě soběstačnosti
      5. Omezení ve schématu ABC
         1. Activities
         2. Behaviour
         3. Cognition
      6. Diagnostická kritéria podle MKN-10
         1. demence je syndrom, který vznikl následkem onemocnění mozku (většinou chronického nebo progresivního rázu)
         2. je přítomna porucha paměti a některých dalších kognitivních funkcí v míře, která omezuje soběstačnost a trvá minimálně šest měsíců
         3. vědomí není zastřené
         4. úbytek emoční kontroly, motivace, změna sociálního chování
      7. Diagnostické postupy:
         1. zhodnocení kognitivních schopností
            1. Mini-Mental State Examination (MMSE) (Folstein et al., 1975)
            2. Addenbrookský kognitivní test (ACE-R) (Hodges, 2000)
         2. osobnostní změny, náhled, psychiatrická symptomatologie
         3. dopad na soběstačnost, pracovní a sociální výkonnost, kvalitu života
            1. Dotazník funkčního stavu FAQ (instrumentální aktivity)
            2. Dotazník soběstačnosti DAD (základní i instrumentální aktivity)
      8. Prevalence
         1. Nad 65 – 5%
         2. Nad 85 – 30-50%
         3. Alzheimer je 65% všech demencí
      9. Alzheimerova choroba
         1. Neurodegenerativní onemocnění mozku, které provází demence
         2. Presenilní forma (do 65 let) je vzácná, nejčastější je senilní forma.
         3. nenápadný, plíživý začátek (často přes stadium amnestické formy MCI)
         4. jak začíná?
            1. Patogeneze je nejasná. Je několik vodítek.
            2. V mozku se vytváří tzv. plaky – patologické shluky proteinu beta-amyloidu. Ty se následně v mozku zaněcují.
            3. Tau-proteiny v mozku degenerují a utváří tzv. neurofibrilární klubka.
            4. Zároveň je poškozený cholinergní systém.
            5. Volné kyslíkové radikály přispívají k rozvoji onemocnění.
         5. Charakteristika:
            1. postupná, pozvolná progrese
            2. porucha paměti dominuje od počátečních stadií porucha recentní paměti, narušena fáze vštípivosti a konsolidace nových informací (nápověda s malým efektem)
            3. jsou porušeny symbolické schopnosti
            4. orientace v prostoru a čase je oslabena
            5. anozognozie (neschopnost náhledu vlastní nemocnosti; v počátku onemocnění náhled zachován)
            6. nemoc trvá 7-10 let většinou
            7. atrofie mozku viditelná na zobrazovacích technikách
         6. Stádia:
            1. První stádium:
               1. trvá cca 2-3 roky, MMSE orientačně 20-24b.
               2. počínající proces demence – časné příznaky
               3. poruchy paměti (zejm. vštípivost)
               4. potíže s pozorností
               5. potíže s logickým uvažováním
               6. první nejistoty v orientaci
               7. snazší unavitelnost
               8. časté dysforické rozlady
               9. zachován náhled, častá tendence „maskovat“ kognitivní deficit a obtíže z toho plynoucí
               10. samostatné fungování (avšak s větším úsilím)
            2. Druhé stádium:
               1. trvá cca 2 roky, MMSE orientačně 10-19b.
               2. progredující kognitivní deteriorace
                  1. prohloubení paměťových deficitů
                  2. poruchy zrakově-prostorových funkcí
                  3. narušení exekutivních funkcí
                  4. deteriorace symbolických funkcí
                  5. časová a prostorová dezorientace
               3. rozvoj behaviorálních a psychologických symptomů demence
                  1. psychiatrická symptomatologie
                  2. osobnostní změny
                  3. poruchy spánku
                  4. poruchy příjmu potravy…
            3. Třetí stádium:
               1. trvá cca 2-3 roky, MMSE orientačně 0-9b.
                  1. pokročilá kognitivní deteriorace
                  2. osobnostní degradace
                  3. další rozvoj neurologické symptomatologie
               2. pacient umírá zpravidla na některé přidružené onemocnění
         7. Jak léčit Alzheimera?
            1. Farmakologicky:
               1. Inhibitory cholinesterázy, blokátory NMDA receptorů, antipsychotika, antidepresiva.
            2. Psychoterapeuticky:
               1. Péči potřebuje pacient i jeho pečovatel
            3. Rehabilitačně / edukačně:
               1. Kognitivní trénink.
               2. Speciální výživa.
      10. Vaskulární demence
          1. Sekundární demence, následek cévního onemocnění mozku.
          2. Druhá nejčastější příčina demencí.
          3. VAD a AD mohou dohromady za 90% všech demencí.
          4. Rozvoj rychlejší než AD, deficit kolísá.
          5. Deficit sestává primárně z psychomotorického zpomalení, nefunkčnosti exekutivních funkcí, snížení schopnosti logického myšlení.
          6. Náhled a orientace dlouho zůstává.
          7. Častá komorbidita: deprese
          8. Jak se léčí VAD?
             1. Farmakologicky:
                1. Antiagregační terapie (prášky zabraňující srážení krve v destičkové tromby)
                2. Kognitiva
             2. Rehabilitačně / edukačně.
             3. Psychoterapií.
      11. Demence s Lewyho tělísky
          1. Progreduje podobně jako AD.
          2. Výrazně fluktuuje jako VAD.
          3. Komorbidita: deliria, psychózy.
          4. Parkinsonoidní syndrom.
          5. Primárně porucha paměti, selhávání ve zrakově-prostorových úlohách, porucha frontálních funkcí.
      12. Další druhy demence:
          1. Demence u Parkinsonovy choroby
          2. Frontotemporální demence
          3. Demence u Huntingtonovy choroby
          4. Creuzfeldova-Jakobova nemoc
          5. Metabolické demence
          6. Demence při normotenzním hydrocefalu
          7. Posttraumatické demence
          8. Alkoholová demence
      13. Obecné principy léčby demencí:
          1. Rozpoznávat včas – když se začne s léčbou časně, výrazně se zpomalí průběh a prodlouží se lehká stádia demence
          2. Je potřeba všímat si časných příznaků – poruchy paměti
          3. Po detekci demence je potřeba citlivá psychoterapie
             1. podpůrná psychoterapie (pro klienta i jeho okolí)
             2. kognitivně-behaviorální terapie
             3. relaxace
             4. reminiscenční terapie
             5. muzikoterapie
             6. senzorická stimulační terapie
             7. kognitivní rehabilitace
          4. Dementním pacientům je potřeba upravit prostředí, aby bylo bezpečné
          5. Upravit je potřeba také denní program – zavést pravidelnost, pestré aktivity zahrnující všechny sféry (sociální, pracovní, zájmové, tělesné, sebepéče, zdravá výživa)
          6. Pečovatelé o pacienty s demencí
             1. Mají často depresi, úzkostné poruchy, užívají psychofarmaka
             2. Je potřeba jim poskytnout edukaci a psychoterapeutickou péči zaměřenou na přijetí nové reality, adaptaci na situaci a zpracování negativních emocí
   3. Další organické poruchy:
      1. F05 - Delirium‚ které není vyvolané alkoholem nebo jinými psychoaktivními látkami
      2. F06 - Jiné duševní poruchy‚ způsobené poškozením mozku‚ jeho dysfunkcí a somatickou nemocí
      3. F07 - Poruchy osobnosti a chování způsobené onemocněním‚ poškozením a dysfunkcí mozku
      4. F09 - Neurčená organická nebo symptomatická duševní porucha
   4. Mentální retardace
      1. Podle MKN-10:
         1. Stav zastaveného nebo neúplného duševního vývoje‚ který je charakterizován zvláště porušením dovedností‚ projevujícím se během vývojového období‚ postihujícím všechny složky inteligence‚ to je poznávací‚ řečové‚ motorické a sociální schopnosti. Retardace se může vyskytnout bez nebo současně s jinými somatickými nebo duševními poruchami.
         2. Stupeň mentální retardace se obvykle měří standardizovanými testy inteligence. Může to být ovšem nahrazeno škálami‚ které určují stupeň sociální adaptace v určitém prostředí. Taková měření škálami určují jen přibližně stupeň mentální retardace. Diagnóza bude též záviset na všeobecných intelektových funkcích‚ jak je určí školený diagnostik.
         3. Intelektuální schopnosti a sociální přizpůsobivost se mohou měnit v průběhu času a i snížené hodnoty se mohou zlepšovat cvičením a rehabilitací. Diagnóza má odpovídat současnému stavu duševních funkcí.
         4. F70 - Lehká mentální retardace
            1. IQ se pohybuje přibližně mezi 50 až 69 (což u dospělých odpovídá mentálnímu věku 9 až 12 let). Stav vede k obtížím při školní výuce. Mnoho dospělých je ale schopno práce a úspěšně udržují sociální vztahy a přispívají k životu společnosti.
         5. F71 - Střední mentální retardace
            1. IQ dosahuje hodnot 35 až 49 (což u dospělých odpovídá mentálnímu věku 6 až 9 let). Výsledkem je zřetelné vývojové opoždění v dětství‚ avšak mnozí se dokáží vyvinout k určité hranici nezávislosti a soběstačnosti‚ dosáhnou přiměřené komunikace a školních dovedností. Dospělí budou potřebovat různý stupeň podpory k práci a k činnosti ve společnosti.
         6. F72 - Těžká mentální retardace
            1. IQ se pohybuje v pásmu 20 až 34 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 3 až 6 let). Stav vyžaduje trvalou potřebu podpory.
         7. F73 - Hluboká mentální retardace
            1. IQ dosahuje nejvýše 20 (což odpovídá u dospělých mentálnímu věku pod 3 roky). Stav způsobuje nesamostatnost a potřebu pomoci při pohybování‚ komunikaci a hygienické péči.
         8. F78 - Jiná mentální retardace
         9. F79 - Neurčená mentální retardace
      2. Lidé s mentálním postižením patří mezi nejvíce zranitelné a sociálně vylučované osoby.
      3. Často mají negativní životní zkušenosti, které mohou spolu s nedostatečnou sociální oporou přispívat k rozvoji přidružených psychických poruch.
      4. Přidružené poruchy se těžko diagnostikují – konvenční diagnostické metody často nelze použít.
         1. V literatuře se nachází široká variace prevalence – 10 – 91 %
         2. Často se vyskytuje schizofrenie, úzkostné poruchy, poruchy osobnosti, poruchy chování, deprese, PPP, poruchy sexuálního chování, autismus.
      5. V posledních desetiletích se mění model péče.
         1. Klade se důraz na autonomii a co největší možné začlenění do běžného života.
         2. Deinstitucionalizace ale kromě pozitivních věcí přináší i rizika, u některých pacientů se rozvinou přidružená onemocnění – doma je méně zdrojů a menší přístup k profesionální psychologické pomoci.
      6. Možnosti psychoterapie a práce klinického psychologa:
         1. Komprehenzivní rehabilitace člověka s MP obsahuje:
            1. Výchovu a vzdělání
            2. Adekvátní pracovní možnosti
            3. Sociální adaptaci
            4. Psychologickou úroveň – sebepojetí, rozvoj motivace, psychohygienu
            5. Ekonomické a právní zajištění
         2. Možnosti psychoterapie:
            1. Nácvikové techniky – základní společenské fungování a zvládání vlastních záležitostí
            2. Postupy behaviorální modifikace
            3. Rodinná terapie
               1. Psychoedukace rodiny – pochopení onemocnění, přijímání postiženého člena jako aktivního účastníka rodinného chodu
               2. Práce přímo s mentálně postiženým členem
               3. Práce se systémem rodiče-dítě – vymezení odpovědnosti obou rodičů a dítěte samotného
               4. Práce s manželským systémem
               5. Zvládání praktických problémů – hledání zdrojů, systémů pomoci a řešení pro praktické problémy
            4. Hodí se využití mimoverbálních metod – animoterapie, terapie hrou, činnostní terapie, arteterapie, muzikoterapie, psychomotorické terapie