Předpokládá se „že už jsem psycholog“ a v oblasti psychologie, která mě baví, dokážu představit obecný rámec v podobě aspoň jeden klasický a jeden současný model + schopnost obecně uvažovat v psychologii.
Návod k tomuto předmětu nemůže být konkrétnější, předmět předpokládá individuální vklad.
Lidi si myslí že existuje „konkrétní návod“ nebo že lze stáhnout přípravu někoho jiného z muny.cz, a úspěšně absolvovat…
Nepřípustné je, aby všichni citovali to samé. Selhání vypadají tak, že lidi reiterují kanonické /obecné/ věci ale nepředkládají osobitou hlubší znalost něčeho konkrétního a individuální perspektivu. Jeden den za sebou nemůže prostě pět lidí uvádět ty stejné teorie a stejné články co byly v nějakém společném výpisku k otázce!
Úspěšní absolventi to mají tak, že se to odvíjelo od individuálního zájmu (např. to co bylo v diplomce) + studie, na zákl. studie se představovala současná teorie, identifikoval se rozdíl oproti starší …
Zkušenosti kolegů ukazovaly že 1 článek může být málo. Jako kotva pro představení rozdílu mezi klasickým a současným pojetím je někdy potřeba jich víc. Ty články je ale potřeba znát pořádně, nestačí přečíst abstrakty. Nutné znát autory, kdy to bylo publikované ap. U některých okruhů je výhodnější srovnánání starého a nového, někde několika novějších
Ale aby to nebyla úplně volná disciplína, tak je zadání jedna klasická, jedna současná, plus osobní vklad.
S sebou je nutný SEZNAM článků, na přípravu už ale nelze s sebou mít abstrakty či fulltexty. Články jsou kotvy, vodítka a základ tohoto předmětu,
Spolupráce mezi studenty v tomto předmětu nemá smysl na úrovni rozdělení témat - každý si musí sám zpracovat všechna témata. Spolupráce ale má smysl na úrovni se někdy před státnicema domluvit na společném setkání, kde si můžeme vzájemně naše způsoby náhledu na témata představovat a dělat si vzájemnou oponenturu, abychom doplnili bílá místa v tom apod.