Psychostátnicová wiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== organické poruchy ======
<sub>{{organické poruchy.odt|Original file}}</sub>

  - Organické duševní poruchy. Mentální retardace – postupy a možnosti klinického psychologa.
  - Organické duševní poruchy
    - Mají společnou etiologii – mozkové onemocnění, poranění mozku, jiné poškození vedoucí k mozkové dysfunkci
      - Primární dysfunkce – postihuje mozek přímo a selektivně
      - Sekundární dysfunkce – mozek je jen jeden z mnoha postižených orgánů
    - Demence (F00 – F03)
      - Je to finální fáze tzv. kognitivního kontinua stárnutí
        - 1) benigní stařecká zapomnětlivost
        - 2) subjektivní kognitivní pokles
        - 3) mírná kognitivní porucha
        - 4) demence
      - Úbytek kognitivních funkcí
      - Postižení dalších, nekognitivních, funkcí – emoce, motivace, chování
      - Vede k úbytku až ztrátě soběstačnosti
      - Omezení ve schématu ABC
        - Activities
        - Behaviour
        - Cognition
      - Diagnostická kritéria podle MKN-10
        - demence je syndrom, který vznikl následkem onemocnění mozku (většinou chronického nebo progresivního rázu)
        - je přítomna porucha paměti a některých dalších kognitivních funkcí v míře, která omezuje soběstačnost a trvá minimálně šest měsíců
        - vědomí není zastřené
        - úbytek emoční kontroly, motivace, změna sociálního chování
      - Diagnostické postupy:
        - zhodnocení kognitivních schopností
          - Mini-Mental State Examination (MMSE) (Folstein et al., 1975)
          - Addenbrookský kognitivní test (ACE-R) (Hodges, 2000)
        - osobnostní změny, náhled, psychiatrická symptomatologie
        - dopad na soběstačnost, pracovní a sociální výkonnost, kvalitu života
          - Dotazník funkčního stavu FAQ (instrumentální aktivity)
          - Dotazník soběstačnosti DAD (základní i instrumentální aktivity)
      - Prevalence
        - Nad 65 – 5%
        - Nad 85 – 30-50%
        - Alzheimer je 65% všech demencí
      - Alzheimerova choroba
        - Neurodegenerativní onemocnění mozku, které provází demence
        - Presenilní forma (do 65 let) je vzácná, nejčastější je senilní forma.
        - nenápadný, plíživý začátek (často přes stadium amnestické formy MCI)
        - jak začíná?
          - Patogeneze je nejasná. Je několik vodítek. 
          - V mozku se vytváří tzv. plaky – patologické shluky proteinu beta-amyloidu. Ty se následně v mozku zaněcují.
          - Tau-proteiny v mozku degenerují a utváří tzv. neurofibrilární klubka.
          - Zároveň je poškozený cholinergní systém.
          - Volné kyslíkové radikály přispívají k rozvoji onemocnění.
        - Charakteristika:
          - postupná, pozvolná progrese
          - porucha paměti dominuje od počátečních stadií porucha recentní paměti, narušena fáze vštípivosti a konsolidace nových informací (nápověda s malým efektem)
          - jsou porušeny symbolické schopnosti
          - orientace v prostoru a čase je oslabena
          - anozognozie (neschopnost náhledu vlastní nemocnosti; v počátku onemocnění náhled zachován)
          - nemoc trvá 7-10 let většinou
          - atrofie mozku viditelná na zobrazovacích technikách
        - Stádia:
          - První stádium:
            - trvá cca 2-3 roky, MMSE orientačně 20-24b.
            - počínající proces demence – časné příznaky
            - poruchy paměti (zejm. vštípivost)
            - potíže s pozorností
            - potíže s logickým uvažováním
            - první nejistoty v orientaci
            - snazší unavitelnost
            - časté dysforické rozlady
            - zachován náhled, častá tendence „maskovat“ kognitivní deficit a obtíže z toho plynoucí
            - samostatné fungování (avšak s větším úsilím)
          - Druhé stádium:
            - trvá cca 2 roky, MMSE orientačně 10-19b.
            - progredující kognitivní deteriorace 
              - prohloubení paměťových deficitů 
              - poruchy zrakově-prostorových funkcí
              - narušení exekutivních funkcí
              - deteriorace symbolických funkcí
              - časová a prostorová dezorientace
            - rozvoj behaviorálních a psychologických symptomů demence
              - psychiatrická symptomatologie
              - osobnostní změny
              - poruchy spánku
              - poruchy příjmu potravy…
          - Třetí stádium:
            - trvá cca 2-3 roky, MMSE orientačně 0-9b.
              - pokročilá kognitivní deteriorace
              - osobnostní degradace
              - další rozvoj neurologické symptomatologie
            - pacient umírá zpravidla na některé přidružené onemocnění
        - Jak léčit Alzheimera?
          - Farmakologicky:
            - Inhibitory cholinesterázy, blokátory NMDA receptorů, antipsychotika, antidepresiva.
          - Psychoterapeuticky:
            - Péči potřebuje pacient i jeho pečovatel
          - Rehabilitačně / edukačně:
            - Kognitivní trénink.
            - Speciální výživa.
      - Vaskulární demence
        - Sekundární demence, následek cévního onemocnění mozku.
        - Druhá nejčastější příčina demencí.
        - VAD a AD mohou dohromady za 90% všech demencí.
        - Rozvoj rychlejší než AD, deficit kolísá.
        - Deficit sestává primárně z psychomotorického zpomalení, nefunkčnosti exekutivních funkcí, snížení schopnosti logického myšlení.
        - Náhled a orientace dlouho zůstává.
        - Častá komorbidita: deprese
        - Jak se léčí VAD?
          - Farmakologicky:
            - Antiagregační terapie (prášky zabraňující srážení krve v destičkové tromby)
            - Kognitiva
          - Rehabilitačně / edukačně.
          - Psychoterapií.
      - Demence s Lewyho tělísky
        - Progreduje podobně jako AD.
        - Výrazně fluktuuje jako VAD.
        - Komorbidita: deliria, psychózy.
        - Parkinsonoidní syndrom.
        - Primárně porucha paměti, selhávání ve zrakově-prostorových úlohách, porucha frontálních funkcí.
      - Další druhy demence:
        - Demence u Parkinsonovy choroby
        - Frontotemporální demence
        - Demence u Huntingtonovy choroby
        - Creuzfeldova-Jakobova nemoc
        - Metabolické demence
        - Demence při normotenzním hydrocefalu
        - Posttraumatické demence
        - Alkoholová demence
      - Obecné principy léčby demencí:
        - Rozpoznávat včas – když se začne s léčbou časně, výrazně se zpomalí průběh a prodlouží se lehká stádia demence
        - Je potřeba všímat si časných příznaků – poruchy paměti
        - Po detekci demence je potřeba citlivá psychoterapie
          - podpůrná psychoterapie (pro klienta i jeho okolí)
          - kognitivně-behaviorální terapie
          - relaxace
          - reminiscenční terapie
          - muzikoterapie
          - senzorická stimulační terapie
          - kognitivní rehabilitace
        - Dementním pacientům je potřeba upravit prostředí, aby bylo bezpečné
        - Upravit je potřeba také denní program – zavést pravidelnost, pestré aktivity zahrnující všechny sféry (sociální, pracovní, zájmové, tělesné, sebepéče, zdravá výživa)
        - Pečovatelé o pacienty s demencí
          - Mají často depresi, úzkostné poruchy, užívají psychofarmaka
          - Je potřeba jim poskytnout edukaci a psychoterapeutickou péči zaměřenou na přijetí nové reality, adaptaci na situaci a zpracování negativních emocí
    - Další organické poruchy:
      - F05 - Delirium‚ které není vyvolané alkoholem nebo jinými psychoaktivními látkami
      - F06 - Jiné duševní poruchy‚ způsobené poškozením mozku‚ jeho dysfunkcí a somatickou nemocí
      - F07 - Poruchy osobnosti a chování způsobené onemocněním‚ poškozením a dysfunkcí mozku
      - F09 - Neurčená organická nebo symptomatická duševní porucha
    - Mentální retardace
      - Podle MKN-10:
        - Stav zastaveného nebo neúplného duševního vývoje‚ který je charakterizován zvláště porušením dovedností‚ projevujícím se během vývojového období‚ postihujícím všechny složky inteligence‚ to je poznávací‚ řečové‚ motorické a sociální schopnosti. Retardace se může vyskytnout bez nebo současně s jinými somatickými nebo duševními poruchami.
        - Stupeň mentální retardace se obvykle měří standardizovanými testy inteligence. Může to být ovšem nahrazeno škálami‚ které určují stupeň sociální adaptace v určitém prostředí. Taková měření škálami určují jen přibližně stupeň mentální retardace. Diagnóza bude též záviset na všeobecných intelektových funkcích‚ jak je určí školený diagnostik.
        - Intelektuální schopnosti a sociální přizpůsobivost se mohou měnit v průběhu času a i snížené hodnoty se mohou zlepšovat cvičením a rehabilitací. Diagnóza má odpovídat současnému stavu duševních funkcí.
        - F70 - Lehká mentální retardace
          - IQ se pohybuje přibližně mezi 50 až 69 (což u dospělých odpovídá mentálnímu věku 9 až 12 let). Stav vede k obtížím při školní výuce. Mnoho dospělých je ale schopno práce a úspěšně udržují sociální vztahy a přispívají k životu společnosti.
        - F71 - Střední mentální retardace
          - IQ dosahuje hodnot 35 až 49 (což u dospělých odpovídá mentálnímu věku 6 až 9 let). Výsledkem je zřetelné vývojové opoždění v dětství‚ avšak mnozí se dokáží vyvinout k určité hranici nezávislosti a soběstačnosti‚ dosáhnou přiměřené komunikace a školních dovedností. Dospělí budou potřebovat různý stupeň podpory k práci a k činnosti ve společnosti.
        - F72 - Těžká mentální retardace
          - IQ se pohybuje v pásmu 20 až 34 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 3 až 6 let). Stav vyžaduje trvalou potřebu podpory.
        - F73 - Hluboká mentální retardace
          - IQ dosahuje nejvýše 20 (což odpovídá u dospělých mentálnímu věku pod 3 roky). Stav způsobuje nesamostatnost a potřebu pomoci při pohybování‚ komunikaci a hygienické péči.
        - F78 - Jiná mentální retardace
        - F79 - Neurčená mentální retardace
      - Lidé s mentálním postižením patří mezi nejvíce zranitelné a sociálně vylučované osoby. 
      - Často mají negativní životní zkušenosti, které mohou spolu s nedostatečnou sociální oporou přispívat k rozvoji přidružených psychických poruch.
      - Přidružené poruchy se těžko diagnostikují – konvenční diagnostické metody často nelze použít.
        - V literatuře se nachází široká variace prevalence – 10 – 91 %
        - Často se vyskytuje schizofrenie, úzkostné poruchy, poruchy osobnosti, poruchy chování, deprese, PPP, poruchy sexuálního chování, autismus.
      - V posledních desetiletích se mění model péče.
        - Klade se důraz na autonomii a co největší možné začlenění do běžného života.
        - Deinstitucionalizace ale kromě pozitivních věcí přináší i rizika, u některých pacientů se rozvinou přidružená onemocnění – doma je méně zdrojů a menší přístup k profesionální psychologické pomoci.
      - Možnosti psychoterapie a práce klinického psychologa:
        - Komprehenzivní rehabilitace člověka s MP obsahuje:
          - Výchovu a vzdělání
          - Adekvátní pracovní možnosti
          - Sociální adaptaci
          - Psychologickou úroveň – sebepojetí, rozvoj motivace, psychohygienu
          - Ekonomické a právní zajištění
        - Možnosti psychoterapie:
          - Nácvikové techniky – základní společenské fungování a zvládání vlastních záležitostí
          - Postupy behaviorální modifikace
          - Rodinná terapie
            - Psychoedukace rodiny – pochopení onemocnění, přijímání postiženého člena jako aktivního účastníka rodinného chodu
            - Práce přímo s mentálně postiženým členem
            - Práce se systémem rodiče-dítě – vymezení odpovědnosti obou rodičů a dítěte samotného
            - Práce s manželským systémem
            - Zvládání praktických problémů – hledání zdrojů, systémů pomoci a řešení pro praktické problémy
          - Hodí se využití mimoverbálních metod – animoterapie, terapie hrou, činnostní terapie, arteterapie, muzikoterapie, psychomotorické terapie